.: Recenze :.
 

 

 Story mód aneb skate podle Bama Margery
V prvním Tony Hawk’s Underground, který vyšel vloni jen pro konzole, bylo hráčovým úkolem piplat si vlastního skejťáka od začátečnické úrovně až po špičku. Pokud čekáte podobný styl hry i ve dvojce, jste krapet na omylu. Kariéra v THUG2, tedy tzv. Story mód, představuje nový odklon od kořenů série, ale také od čtvrtého dílu. Již v něm jsme se mohli setkat s netradičními úkoly na mapě bez časového limitu na úkor dřívějších „dvouminutovek“ a honbou za vysokým skóre. THUG tuto směsku obohatil právě vývojem skejťáka, THUG2 je však něco jiného:

Dva týmy pod vedeném Tony Hawka a Bama Margery se vydávají na World Destruction Tour, kde se úkoly soustřeďují na vandalismus, destrukci a různé zlomyslnosti. Místo získávání prestiže je jinými slovy za úkol létat po světě od města a ke městu a ničit všechno, co přijde hráči pod ruku. Mohou to být popelnice, hrací automaty, různá zvířata, budovy či reklamní panely.

V každé úrovni Story módu je třeba plnit zadané úkoly nejdříve za vlastního skejťáka, ale s sebou je nutné si přibrat i parťáka z profesionálů. Vedle těchto dvou postav se nacházejí v úrovních vždy ještě dva skryté charaktery, které seznam úkolů o něco rozšiřují. Není třeba je nacházet všechny a pokaždé, nicméně projevuje se tu pro sérii typický smysl pro humor a zajezdit si jde třeba se Steve-O na mechanickém býkovi nebo dokonce se Shrekem. Zatímco v minulosti bylo třeba pro úkoly jezdit k vyznačeným osobám na mapě, v THUG2 jsou hráči zadány hned na začátku a v libovolnou chvíli si jde odskočit do menu a zkontrolovat, co je vlastně třeba udělat.

Tento systém má svoje světlé i slabší stránky, ačkoliv nejde žádný úkol vyloženě minout, časté přepínání mezi hrou a menu narušuje rytmus a tempo hraní. Stále mi chybí nějaká přesnější mapka lokací, kde se úkoly nacházejí. Jejich hledání je sice po určitou chvíli zábavné, jenže projet si mapu jen tak, v klidu, a dívat se po kýženém cíli může rychle omrzet. Celkově vzato je Story mód celkem uspokojující, hraje se v zásadě naprosto stejně jako čtvrtý díl (odmyslíme-li problém s ovládáním, viz níže), ale jeho dokončení zabere tak 5 hodin.

 Návrat ke kořenům v Classic módu
Protiváhou Story je Classic mód, který spojuje snad všechny staré známé a osvědčené prvky, na které si lze v sérii vzpomenout. Zatímco ve Story jsou úkoly často vyloženě potrhlé a není třeba se soustředit na skutečné zvládnutí prkna, v Classicu se na scénu vrací dvouminutové jízdy a staré dobré úkoly. Pro veterány představuje tento přídavek velmi vítanou možnost, jak se vrátit k původní hratelnosti, místo převracení popelnic se věnovat spíše získávání bodů do statistiky a spojovat triky do co nejlepších komb.

Je moc fajn, že se zde objevují i úrovně z prvního dílu, který pro PC vůbec nevyšel. Na druhou stranu mi není zcela jasné, proč musí hráči i zde postupně odemykat úrovně, třebaže řadu z nich jich prošli ve Story módu. Každopadně pro ty z vás, kteří rovněž preferují původní styl hratelnosti a chyběl jim třeba geniální level ve stylu Ria z trojky, bude Classic mód hlavním lákadlem THUG2.

 Nové pohyby, vylepšováky a nápady
Nutným každoročním přídavkem jsou nové pohyby a nová komba, avšak THUG2 v tomto směru představuje určité zklamání. Z klasických komb jsem zaregistroval jedině Natas Spin, kdy se postava roztočí v piruetě třeba na hydrantu, zbylé novinky jsou netradiční a bohužel při hraní celkem nepoužitelné. Jde třeba sbírat jablka a házet je po lidech za pár stovek bodů, v úrovni New Orleans tak lze přinutit návštěvnice Mardi Gras k lehce obscénním reakcím. Speciální metr nyní slouží k uplatnění tzv. Focusu, jinými slovy bullet-time. Ano, skutečně jde zpomalit čas ve stylu Matrixu, ale praktický význam při provádění triků je minimální, spíše jde o legrácku na efekt.

Nejlepšími novinkami jsou Sticker Slap a renovované flipy. Sticker Slap funguje podobně jako Wallie, po Ollie u stěny se od ní lze odrazit a během toho na ní přilepit samolepku. Je to zábavné samo o sobě a hlavně jde vedle manuálů o nejlepší možnost, jak spojovat triky do komba. Flipy dopředu i dozadu mají tu samou funkci a obohacují hratelnost v tom smyslu, že hráč nemusí využívat jen automatické flipy v tricích, ale může je dodat prakticky kamkoliv se mu zachce. Slovy Bendera – neat!

Za zmínku stojí ještě nová funkce „freak out“. Po pádu z prkna jde zuřivým mačkáním jednoho tlačítka přinutit postavu, aby skejt rozmlátila za spršky nadávek, což má vedle jistého uklidňovacího efektu i bodové ohodnocení, a jde tak třeba načít nové kombo. V Classic módu se ale nemá smysl freak outem zatěžovat, zabere příliš mnoho času, který se dá využít daleko lépe při tvorbě skutečných triků. Celkově se hratelnost série již delší dobu prakticky nemění a THUG2 přináší sice řadu kosmetických změn pro efekt, ale málokterá z nich je skutečně znatelná.

 Opět kvalitní mapy
Kredit lze THUG2 připsat za mapy, které vždy patřily ke znakům kvality této série. Barcelona, Boston, New Orleans, Skatopia a mnohé další úrovně jsou pěkně vyvážené, nabízí rozličná prostředí a celkem dost možností vyžití. Vyložených plusem je pak zahrnutí starých známých map v Classic módu. Podstatné jsou dynamické změny úrovní, například po objevení obou skrytých charakterů v Barceloně se změní vzhled i funkčnost celé oblasti a otevře se mnoho nových možností. Opět však platí výtka týkající se THPS4 - větší úrovně totiž nemusí být nutně vždy také lepší. Projevuje se to při hledání úkolů a projíždění úrovněmi občas začíná být příliš zdlouhavé.
 
Multiplayer zůstal od minula povedený a ještě se o něco zlepšil. Limit hráčů zůstává na osmi a vzhledem k ne vždy dobře fungujícímu síťovému kódu to je asi dobrá volba. Vedle standardních módů je zde Elimiskate, jakýsi závod na dlouhou trať, kde vypadávají poslední hráči tak dlouho, až zbude pouze vítěz. Druhou novinkou je Scavenger Hunt, kde hráči nejdříve rozhází po mapě peníze a cílem je následovně jich co nejvíce pobrat. Elimiskate se hraje skutečně dobře a nové úrovně se dobře doplňují s klasickými módy, především Graffiti z novinek hodně těží.

Posílený je systém tvorby vlastních herních prvků, vedle známého přidávání vlastního obličeje do hry je možné stvořit si mapu, skejťáka, trik nebo rovnou úkol do již hotové mapy. Všechny tyto možnosti jsou dobře promyšlené a nabízí kreativním hráčům spoustu možností, jak si skutečně nastavit i poslední detail podle svého uvážení.
 
 Ovládání šité na míru gamepadu
Řada sportovních sérií, především hry od EA Sports, přináší každým rokem jen drobná zlepšení, ale jen výjimečně dojde k opravdu rapidnímu zhoršení na některé z front. Již ve čtvrtém díle THPS mě zarazilo, jak tvrdě se zhoršila možnost ovládat postavy pomocí klávesnice, případně v kombinaci klávesnice s myší. THUG2 je v tomto směru extrémním krokem zpět a pokud by se dalo o THPS4 s přivřenýma očima říci, že hru šlo ovládat bez gamepadu, u THUG2 na tuto možnost rovnou zapomeňte. Pohyby, které šly ještě ve třetím díle v pohodě zvládat mačkáním tlačítek, jsou zčistajasna pekelně obtížné a než se vám vůbec podaří vyseknout první kombo, zešedivíte.

Gamepadem nedisponuji a kvůli jedné hře ročně se mi skutečně nevyplatí jej pořizovat a předpokládám, že na tom většina z vás bude podobně (pokud nehrajete i sporty od EA). Bohužel v tomto bodě je osud THUG2 pro PC prakticky zpečetěn. Ovládání je optimalizováno pro PS2 Dual Shock, případně pro jeho napodobeniny jako například Logitech Dual Action a na tomto vybavení se údajně hra ovládá bez problémů. Bohužel, nemůžu soudit...

Ovládací potíže ještě narůstají v kombinaci s novinkou série (byla přítomna již v konzolovém THUG1) - možností seskočit z prkna a po úrovni běhat. Čistě v teoretické rovině jde o výborný nápad, který přidává do hry nové možnosti, ovšem jeho provedení je žalostné. I v masochistickém ovládacím schématu na klávesnici lze s určitým tréninkem dosáhnout na zvládnutí skejtu do té míry, že se člověk pohybuje po úrovni skutečně tak, jak chce, ovšem při běhání to je zhola nemožné. Některé úkoly přímo vyžadují běh nebo chůzi a postava si mezi nimi vybírá podle chuti, bez zjevného vlivu délky stisku tlačítka na klávesnici.

 Prapodivná technická stránka
Stejně tak skoky nejdou přesně vyměřit, natožpak je ustát na místě. Svoji vinu má na tomto problému i kamera, která hráče na skejtu zabírá naprosto v pohodě, ovšem při pohybu bez prkna nestíhá rotovat dostatečně rychle a hráč nemá představu, kam vlastně se svým hrdinou kráčí. Na druhou stranu je třeba přiznat, že běhání má i své světlé stránky - třeba takové akční naskočení na zábradlí a dopad na skejt přímo zpod ruky vypadá výborně.

Graficky se hra, jakkoliv to vypadá neočekávaně, zhoršila. Objevuje se dříve nezvyklé pixelování, některé textury jsou odfláknuté a celkově působí hra sterilním dojmem. Nepomůže ani papouškový styl, který dává jasně najevo konzolový původ hry. Velmi časté je vypadávání textur během hry, zvláště co se vlastnoručně stvořených postav týče. Nakonec ani animace postav nejsou podle mého názoru tak kvalitní, jako bývaly, zvláštní kapitolou je potom již zmiňované seskočení ze skateboardu a běh po úrovni. Zvukům naštěstí není co vytknout, ať již jde o dabing, hudbu od známých metalových či hip-hopových skupin, nebo rozličné efekty při jízdě.

 Stojí za to skočit na virtuální skejt znovu?
THUG2 je hodně rozporuplná hra. Na jednu stranu se stále hraje pěkně, ale minulé díly na tom byly stejně, ne-li lépe. A chtít po hráčích plnou cenu za prosté spleskání všech možných nápadů z dřívějška do jednoho nesourodého celku, to mi přijde zvláštní. Problém je i s nejasným zacílením hry na hráče podle jejich zkušeností. Zatímco veteráni zde najdou jen vymlácenou slámu, nováčci by jistě takovýto kompilát uvítali. Proti nim ovšem hraje vysoký stupeň obtížnosti, který může natěšené hráče odradit. Korunu všemu nasazuje nemožnost rozumného ovládání na klávesnici. Jestliže patříte mezi zaryté fanoušky série, koupi si vymluvit stejně nenecháte, ale jako daleko lepší volba mi přijde čtvrtý díl, který nedávno vyšel v kompletně české verzi za sympatickou cenu.

Nedělám si iluze, THUG2 se bude ve světě opět prodávat skvěle, protože jsou na něj hráči jednoduše zvyklí a každoroční přídavek se stal zaběhnutým pravidlem. Nemá ovšem smysl vynášet hru do nebes jen proto, že má v názvu stále slova Tony Hawk. Sérii zjevně dochází šťáva a pokud se do příštího dílu radikálně nezmění koncept hraní, snad i recenzenti po světě přestanou házet devítkami jen tak ze zvyku.

 


CLOSE


 

.: Home :: Základní info :: Recenze :: Návod :: Screenshoty :: Cheaty :: Download :: Links :: Fórum :: E-mail :.


 Tyto stránky jsou optimalizovány pro rozlišení 800*600 a Microsoft Internet Explorer 5.5 a vyšší
 Jakékoliv rady, připomínky či návrhy na spolupráci posílejte na adresu trci@centrum.cz
 ©opyright by
Oxygen Web Design 200X